S kreslením jsem začal někdy v roce 1993, když jsem zjistil, že text (báseň) nedokáže vyjádřit pocity nebo atmosféru, kterou jsem cítil. Sáhl jsem tedy po tužce a prvními nesmělými krůčky se pustil do mimoslovního vyjadřování, konkrétně do kresby. Některé své básně jsem i zhudebnil, což byla další varianta mimoslovního vyjadřování. Potřeba vyjadřovat se kreslením svých vnitřních krajin se dostavuje ve vlnách, časově od sebe vzdálených.

Moje kresby jsou intuitivní záznamy niterných stavů, pocity z prožívání. Jde o snahu zpracovat dennodenní tvary dojmů či hluboko v podvědomí se nacházející strachy či sny. Mnohdy ani nevím, co konkrétně vlastně kreslím, jen cítím a představuji si určitý tvar, který mne inspiruje nebo o něčem vypovídá. Mám potřebu se vyjadřovat. Vedle tvoření kreseb a psaní básní fotografuji, občas tvořím keramiku nebo dřevěné reliéfy (většinou s motivy geometrických obrazců). Mezi mé (kdysi časté) vyjadřovací způsoby patří i hudba, konkrétně kytara a zpěv.

Moje kreslení se s časem vyvíjí. Začínal jsem kreslit v roce 1993, kdy jsem používal hlavně tužku a zprvu pouze formát A5, posléze jsem přešel na formát A4 (v roce 2001). Tehdy jsem nakreslil hodně motivů, které jsem posléze rozpracovával na formát A3 (přibližně od roku 2004). Stále tužkou, občas jsem použil modrou nebo černou propisku. Po vydání první básnické sbírky s názvem „V hlubině koně tůň“, ve které jsem použil nespočet svých černobílých kreseb jako zmenšené ilustrace, jsem se pustil do kreslení fixem na formát A4 (2010). Následovala přestávka v kreslení, ve které jsem psal hlavně básně. Na začátku roku 2020 jsem začal kreslit na formát A2, tentokrát progressem, tedy barevně a opět oblíbenou propiskou.